Yachting Hracholusky

Když jsem před pár lety z trajektu z výšky pátého patra pozoroval prosluněné
dánské pobřeží , modré moře čeřené svěžím větrem , zlatisté pláže
přecházející v zeleně porostlé břehy , věděl jsem  že se sem chci vrátit na
plachetnici . Pro jarní plavbu 2006 jsme uvažovali nejprve o Hebridách , kdo
neví kde jsou , může hledat v atlase - stačí mapa Evropy. Nebyli jsme ale
připraveni na místní drahotu . Loď za dostupné peníze (žádná láce ) byla
dost stará , transfer do maríny 7000 Kč a dtto zpět a další a další .
Výsledek 5500 Kč na osobu a den plavby . Někteří z posádky s mručením no je
to dost , no ale nakonec proč ne , by i odjeli , ale mě lákalo ono
prosluněné Dánsko a levné , nové lodi v Německu . A když se při prověřování
variant vyskytla možnost vypůjčení rychlé lodi Bavaria 35 Match , která
podle katalogu dosahuje 13 uzlů byl jsem vnitřně rozhodnut . Už jenom dostat
na svoji stranu spořivé typy a bylo vyřešeno . Start je v městečku Flensburg
, které se nachází ve výspě Německa u Dánských hranic. Bohužel 1.palubní
důstojník Tomáš ve zvolený termín z pracovních důvodů nemohl . To bylo na
pováženou a opět jsme ve fázi rozhodování . Bez Toma se mi jet nechce .
Několikrát zachránil krizové situace a když má na lodi, co by držitel
licence noční hlídku , já mohu spát. Ale pokročilý čas , nechuť znovu
probírat varianty a lákadlo prosluněného Dánska a sportovní lodi vyhrává ,
takže rozhodnuto - jedem směr Kattegat . Abych úvod dovedl ke zdárnému konci
, krátce před odjezdem přichází zpráva , že Bavaria Match je předchozí
posádkou zničena a náhradní není , dostaneme větší , jenže turistickou !
Bavárii 36 a vysněného slunce , jsme si opravdu rozhodně neužili .


Takže jsme v sobotu ráno ve Flensburgu , na konci mnohakilometrového zálivu
. Všude jsou stěžně lodí . Najít objednanou jachtu , v majetku společnosti
MOLA je docela problém . Protože se podařilo přijet poměrně brzo a máme
velké ambice na počet uplutých mil , spěcháme do kanceláře s otázkou kdy
můžeme převzít loď . Bude připravena v 11 hodin . Super . Jenže , jenže .
Společnost MOLA provozuje dvě báze Breege na Rujáně a Flensburg . Majitel je
v Breege a to je daleko , předaleko . Takže zapomeňme na poskakování okolo
nás , když jsme loni pluli z Rujány na Borholm . Tady je z 11 hodiny 12 , 13
, 14 . Drobně mrholí , apaticky pozorujeme jak se nic neděje. Ve tři
odpoledne přichází vrchní blboň s nabídkou že si loď můžeme můžeme vzít ,
ale že není umytá . Takže od rána ti máci na ní ani nevstoupili , akorát
zdržovali . Fuj , zlatí Pákistánci v Kalamaki v Athénách . ( kdo neví kde
jsou Athény , ať mi napíše s ním se rád seznámím ) . Ležérnost předání lodě
(až vytáhnete plachty , zavolejte kdyby tam byl nějaký problém ) malinko
kontrastovala s vracením loďě .

Vyplouváme . Dostaví se onen pocit vnitřního uspokojení , loď se lehce houpe
, kulisy přístavu ustupují dozadu , motor vychrchlává chladící vodu ,
přístavem se nese křik racků a cinkot takeláže , před námi týden na lodi .
Bože , co může být lepší. No nakonec může . Například dva týdny na lodi.
Organizuji si navigační koutek a okýnkem pozoruji pomalu kolem plující
policejní člun . Orgáni pozorují nás , my pozorujeme orgány . Nakonec
přijíždí až k nám a hup a už máme mladého policistu na palubě . Chvíli se
zcela nevhodně soustřeďuje na láhev alkoholu na palubě a pak navazuje kontak
. V naší posádce jsou dva muži kteří se ve svém profesním životě používají
němčinu . Ale situaci policistovi nebudeme zjednodušovat . Takže když zjistí
šíři a výši jazykové bariery zamumlá , že je to zřejmě alkohol pro přípitek
Neptunovi a požaduje řidičák na loď . Ty mám celkem tři , takže to půjde.
Dále by se rád seznámil s lodními dokumenty a poté jej velmi zajímají naše
navigační pomůcky . Předvádím mapy pro plavební oblast , navigační notoboak
, několik GPS . A nakonec přeci jen ejhle piška ! V dokumentech od lodi je
jakýsi nesoulad mezi názvem lodi a radiostanicí. Co s tím chce dělat nevím ,
ale jestli doteďka měli kmeny Germánů a Slovanů k sobě jazykově daleko , tak
se nám propast náhle a významně prohloubila. Dobrý muž nakonec naskakuje na
služební loď a odplouvá . Srdečně máváme .

Jsme čtyři a máme loď pro 8 lidí . Poličky po vyprázdnění tašek jsou stále
poloprázdné , v kokpitu je spousta místa , a do salónu by se pohodlně vešlo
několik blondýn . Připravuji se na noční plavbu . Potřebné mapy jsou po ruce
, trasa v počítači nalajnovaná . Rozpis hlídek pověšen . Pozor si musíme
dávat na mělčiny a co mě trápí nejvíc ,  je spousta lodních linek a
oddělených plavebních zón na mapě. Blbý je , že se mi nepodařilo při noční
autem usnout , takže jsem už 36 hodin nespal a dalších 12 hodin na opravdový
spánek asi nedojde . Ne že by ostatní kormidlovali hůř nebo přehlídli něco
co já nepřehlídnu . Jenom si představuji to vyšetřování kolize na moři .
Otázka - co dělal skiper při nehodě . Odpověď - hajal .

Plujeme písčitou krajinou Flensburským fjordem z počátku na motor , posléze
na plachty . K večeru vítr sílí . Točíme hlídky po dvou hodinách . Vítr v
noci je silný . Na svojí hlídce potřebuji zrefovat genu . Nechci o půlnoci
budit dalšího a snažím se o sólo akci . Loď nemá autopilota , na zadní kurz
po opuštění kormidla rychle vyostřuje . nedaří se mi a ba co víc ostudným
způsobem zamotám otěže do geny . Nakonec s Láďou P. se na přídí trápíme s
urovnáním výstroje . V absolutní černočerné tmě za hukotu vody a práskání
plachty jsme za chlapy a daří se do plachtoví vnést pořádek. Po dvou
hodinách předávám kormidlo Láďovi L . Ten obeplouvá ostrov a mění kurz o 90
stupňů . Vítr máme přímo do čenichu . Křižujeme ostře protivětru stísněni z
levé strany mělčinami a z pravé plavební zónou , kterou občas projede
nákladní loď . Moc nám to nestoupá . Začínám být z nevyspání apatický
mátožný a zpomalený . Zastřeně vnímám ,že Láďa kormidluje příliš ostře na
vítr , ale neřeším to . Hlídky se střídají , rozednívá se a vychází sluníčko
. Směr větru se vylepšil . Nemusíme křižovat a plachtění je naprosto bombové
. Michal u kormidla září a užívá si . Nemáme žádné vlny , protože fouká od
ostrova . Loď ve značném náklonu rychle ujíždí vpřed . Kormidelníci si
užívají a já smutně uvažuji jak by asi jela Bavaria 35 Match . Odpoledne
projíždíme pod ohromným mostem který spojuje dva největší ostrovy Dánska .
Nemají to Dánové jednoduché . Vysoké ceny , když moc pijí , zákonitě každý
skončí opilý jako Dán a zem mají mořem rozdělenou na tři části . Pro
odstranění závislosti na lodní dopravě mezi ostrovy vybudovali ve své době
největší most na světě . Dva pylony 200 m vysoké nesou mnohakilometrovou
zavěšenou mostovku . Ve výšce beroucí dech vidíme těleso mostu , které se na
konci obzoru perspektivou zužuje do tenké linky . Ještě mnoho hodin plavby
nás tento monument krajiny nutí otáčet oči zpět za záď a pozorovat jak most
vzdoruje zakřivení zeměkoule a je stále dominantou obzoru . Nakonec sice
zmizí mostovka , ale pylony se v odpoledním oparu stále tyčí někde mezi
tušenými horizonty obou ostrovů které spojují . Tady jsem pochopil citaci
přednášejícího na architektuře " architekti berou pánubohu prostor , tak to
musí dělat pořádně ".

Silný vítr , slunce , hloubka 4 metry .Jachta položená na pravobok se blíží
k malému rybářskému  přístavu REERSO . V předstihu svinujeme plachty hledáme
cestu mezi mělčinami do kotviště . Přístav sám je malý členitý a plný .
Fouká v něm a tak máme obavy abychom nezejali do nějaké slepé uličky . 18.00
jsme vyvázáni . Vesnice je taková rybářská středisková . Malé travlery ,
zpracovna ryb ,chladírna . Z ranního odplutí nemám dobrý pocit . I já
souhlasím , že placením člověk především přichází o peníze . Ale z kotviště
odjedu buď brzo ráno nebo vytrvám do příjezdu výběrčího . To co uspořádala
část posádky , že ráno se neměla k odjezdu a 10minut před příchodem
výběrčího začala odvazovat lana a zorganizovala trapný únik před výběrčím ,
který nám poté mával z kola , no fuj .


Takovým tím specifickým krokem skupinky dospělých , kteří nikam nespěchají
jdeme malým městečkem s malými domky  ,ve kterých jsou malé krámky s velkými
cenami . Vidím květináč s keříkem rajčat . Pěkný vzrostlý keřík , ale za cca
1600 Kč. Hned jak budu v práci omluvím se kolegyni Hlubůčkové a ty nabízené
keře rajčat si rád vezmu . Na rohu dvou dlážděných ulic je hospoda . V ním
malební štamgasti . Postarší ramenatí Dánové s culíky poslouchají výbornej
rock . Zřejmě místní ztracená generace . Příjemně se nám sedí v interiéru ,
který si na nic nehraje . Pijeme pivo a nasáváme atmosféru . Místním hipíkům
v důchodu nevadíme , vstřícně se na ně šklebíme a je nám dobře .

Mlžné moře s  hladkou hladinou nad kterou se vznáší páry mlhy . Místy se
obloha protrhne a vzniklou světlinkou padá světlo dolů . To není tak , že by
jsme viděli slunce , my vidíme světlo . Vlnová teorie s řízlá s
korpuskulárním zářením v praxi . Ve viditelných paprscích a jejich záclonách
se světlo snáší dolů . V místě dopadu je zlatá hladina s měkkým přechodem do
šedi okolního moře. Bez dechu pozoruji okolí . Po jachtařském obleku mi
ztéká déšť . Jsem smířený , klidný , vyrovnaný .

Za deště připlouváme do dalšího přístavu . Do okýnek bubnují kapky .
Vyvazujeme se v úzké maríně . Je zde mrtvo , v okolí několika kilometrů
žádná osvěžovna , pivo nebude. Kurňa co ti Dáni tady dělají . Jak vidíme
zřejmě běhají joging , jezdí na kole , čučí na televizi a šetří.

Vpravo zalesněný ostrov , vlevo mělčiny . Plavební dráha vyznačena
plavebními znaky . Vyjíždíme do otevřeného prostoru , kde na horizontu
vidíme další ostrovy .V odpovědi na zesilující vítr refujeme . Gena skoro
žádná , hlavní plachty 1/3 , žádné vlny . Ze zadu se pod plnými plachtami
řítí velký NAUTICAD . Vplul do otevřené plochy a už to schytal . Opravdu je
vidět jeho kýl na hladině . Ti si museli přerovnat džemy v kuchyni!
Pokračujeme vysokou rychlostí , po vodě občas míjíme znaky varující před
mělčinou . Neustáli jsme výšku a tak si Láďa P pomáhá motorem pro obeplutí
ostrova . Po obeplutí mysu vytáhneme všechny 2 plachty a hrnem vodu na
zadáka. Proplouváme průlivem .

Před námi spuštěný most se třemi červenými světly . Pomalu se projíždíme v
širokém průplavu před mostem . Okukujeme architekturu , dřevěný kasický 30m
dvojstěžník plný hrdých adolescentních námořníků. Světla na mostě se mění ,
mostovka se zdvihá . Máváme obsluze a jsme v přístavu v center city .
Všechny vývazy jsou obsazené , dáváme druhé kolo a z Bavárie nám mávají ať
se opřeme k nim . Trefa . Loď ke které jsme se vyvázali do raftu má čistě
dámskou posádku . Dámy jsou to sice letité , ale jako jediné prokázali
solidaritu a pomohly . Večer deme na pivo a vedeme hodnotící řeči . V noci
vstávám a povoluji příliš utažené vázací lana . Lodě vlivem vln neskutečně
vrzaly . To jsme se druhé lodi odvděčili za vstřícnost . Příště neutahovat a
eventuelně fendry vyvázat do řetězu jako buřty . Při pohybu trupů nahoru a
dolu se mohou odvalovat a neruší . V sedm hodin ráno vyplouváme směr
Flensburg Plavíme se na plachty a jako celý týden v excelentím větru a bez
vln . Poznáváme některá známá místa z vyplutí . Křižujeme v plavebním kanálu
a už se za rohem vynořuje město . Z plavby teď moc člověk nemá .Je jasné že
už je konec . Balím si věci , ruším navigační koutek , dopisuji deník . .
Láďa Loník mlčky ve stoje kormidluje , nehnutě hledí přes příď . Michal Smrž
na přídi balí lana . Láďa Porazil likviduje kuchyň . Plavba je u konce .

Odnáším si z ní poznání , že to , že jsem nechápal jak můžou místní roky se
plavit pod šedou oblohou na šedém moři je pouze nesoustředění se k tichému
pozorování . Krásu Balt má . Proto malíři jezdili na poloostrov MOLS tvořit
své obrazy krajinek .

Tady opravdu světlo kreslí.


Zapsal V.Bartek

Závěr .

Termín 13.05.06 - 20.05.07

Plachetní revír v Dánsku se nám jevil jako velice excelentní .

Nízké ostrovy neovlivňují vítr . a přitom zabraňují tvorbě vln .

Naše trasa vedla okolo ostrova FYN . Nejvzdálenější místo byl  poloostrov
MOLS na pevnině JYLLAND .

S vlastní lodí by mohla být šance na volbu termínu plavby podle předpovědi
počasí

Malá ploutvová kajutová plachetnice má  možnost přistání na spoustě míst .