Yachting Hracholusky

Karibik neboli - běloby a bubáci .

Když jsem  přistál na Martiniku nastala  zásadní  změna. Stal jsem se rasovou menšinou. Já bílej - "běloba"  a kolem mě samí černoši - "bubáci".

Samozřejmě jako rekreační jachtař jsem jel kvůli lodím, moři, plavbě.
Ale teď, čerstvě po výletu, převažují silně jiné pocity a vzpomínky. Tropický děštný prales a zamlžené vrcholky hor. Černé pláže se třpytem atracitu. Černoši. Černošky!!!. Úzké horské silničky bez svodidel a obrubníků, ale s hustým provozem a strmými srázy. Kýčovité Tobago Keys, kde plavete se želvama. Moře teplé jako bazén. Šnorchlování na reefu. Vlhké tropické počasí. Pak teprve plavba na katamaránu, který hravě dosahoval přes 9 uzlů, ale s trvalým pocitem, že se to může převrhnout. A modř moře a jeho oceánské vlny mezi ostrovy.

Ale od začátku.

Poté, co Radim perfektně odřídil velkou sanitu z Plzně,Varů do Paříže, jsme se ubytovali v hotelu za 50 EU- pokoj pro tři i se snídaní. Po cestě bylo pouze jedno zpestření a to věta celníka konající razii u mýtné brány - to v Česku normálně cestujete sanitkou ? Pomyslel jsem si, kdyby si hochu věděl, co se dnes v Česku normálně děje, to bys čubrněl.  Hotel kouzelný, takový prefabrikovaný. Pokoj měl úspornou dispozici jako na lodi. Večer výprava vyrazila do Paříže. Táňa se svojí průvodcovskou minulostí v čele. Paříž úžasná. Třeba jak jsme seděli pod infrazářičem před restaurací čelem k chodníku, popíjeli a pozorovali večerní cvrkot, nebo když jsme s Vojtou nastoupili do obřího ruského kola u Louvru. Fuj to byla výška.

Další den následovala letecká přeprava na Martinik. Zpupnost moderní doby. 500 živých lidí nastoupí do jednoho letadla,  posadí se do sedaček 10 v jedné řadě, a ten plechovej stroj se rozjede rychlostí 930 km/hod. Po 7000 km všichni vystoupí, jako že nic, prostě normálka.

Na Martiniku na nás dýchlo tropické teplo a vlhko. Přesně jako když vejdete do skleníku. Čekání na bagáž zpestřovala kreolská folklórní skupina. Pěkné jednoduché tance, akorát se moc nedívat, protože děvčata si vyzobávala z davu chlapy a testovala jejich pohybové nadání.
Dále nasledoval transfer do maríny a nalodění na loď. No loď, na katamarán.

Plavidlo je to vskutku zvláštní .
Rychlé. Jede 10 uzlů, čímž splašený rekreant stihne více zátok, fotek a útrat.
Nenaklání se. Zvláště manželky, které se bojí na plachetnici, tak na catu si připadají bezpečné.
Prostorné. Na Bahiu 46 se pohodlně vejde 12 lidí. Pouze dva musí spát na postelích v chodbičce plováku, což není úplně luxus. Ale mohou si vytáhnout madrace ven a když nezaprší, tak je to super. Kabiny v plováku prostorné. Odkládací prostory neskutečně veliké. Dva velké stoly - jeden v salonu, jeden na terase, kuchyně lepší než v paneláku a odseparovaná od komunikace.
Ovladatelný na motor. Pomocí dvou motorů se otočíte na místě, zacouváte do mezery mezi loďmi ... paráda.
Malá spotřeba nafty. Nehrne vodu jako monohul se zátěží.
Malý ponor. I když ten náš měl krátké kýly, takže 1,3 m.
Nestoupá - nám Bahia stoupala pouze do 60 st . 
Kdyby se převrh, nepostaví se zpět. V plováku jsme obdivovali okénka skoro jako do hladiny moře. Pak jsme pochopili že to jsou nouzové výlezy při převrácení. Brr.

Ráno přebíráme loď. Šlo to rychle. V ložnicích postrádám na přikrytí deku. Později  ale zjištuji, že i samotné prostěradlo, které nám dali na přikrytí, je moc teplé. Stále je vedro a vlhko.
Při přebírání jsem upozornil,že s catem mám nulové zkušenosti a domáhal jsem se refovacích tabulek. Předávající mávl rukou, a řekl, ať při dvaceti uzlovém větru začnu refovat. Tak jsem nad tím taky mávl rukou a vyrazili jsme.  Kousek za přístavem jsme hodili kotvu a poprvé se koupali. Voda teplá jak v bazénu, okolní krajina kopcovitá, pěkná, přimomínající Hracholusky. Část výpravy se prošla po pláži a pak hlásila, že je to tam samé manchineel tree. Velmi jedovatý strom. Stačí  olíznout a ztuhne vám huba na několik hodin. 

V 16.00 vyplouváme. Vytáhnout ohromnou celospírovou plachtu 72 m2  na stěžen snad 21m vysoký  se nám moc  nedaří. Chybí souhra a cvik. Cílem je první ostrov Grenady - Carricaou. Svižně na zadobok rychlostí 8-9 uzlů jedeme na jih. Některým z neaklimatizovné posádky se dělá šoufl. Nastává noc. Do podpalubí se stěhují buď zkušení nebo zdopovaní Torekanem v čípku. Zbytek cca 6  lidí spí v kokpitu. Pozdě v noci nám začalo foukat až 23 uzlů, zadobok. Cat na plné plachty se rozbíhal přes deset uzlů a na rozvlněném moři se to začalo podobat jízdě na splašené krávě. Radim od kormidla pro mě poslal pro zrefování. Měl jsem z toho velmi špatný pocit. Hodně jsme zbalili genu, ale v podstatě se nic nezměnilo. Splašená kráva cválala nezmenšeným tempem dále. Bylo jasné, že musíme zrefovat hlavní plachtu. U catu jsou stěhy vedeny hodně dozadu, takže při otočce o 180 st. ze zaďáku do protivětru máte hlavní plachtu do poslední chvíle v tahu, nelze vyvlát. Nadechl jsem se a rychle cat  otočil. Čekal jsem, že zakopne závětrným plovákem a nadzvedne návětrný. A ono nic. Cat vykroužil zatáčku jak tramvaj a stál proti větru jak poslušný pejsek. O dvě hodiny později prošla vlna kokpitem a kompletně vyplavila spící. Takže ve dvě hodiny v noci  směřujeme na nejbližší kotviště a ráno dojedeme zbytek.

Caricaou, vesnice Hilsborou. Poprvé vidíme rázovitou krajinu  s rázovitým lidem. Dreďáci  bubnují své rytmy před molem. Vedro. Jdeme vybavit celní procedůry a nakoupit. Policisté byli profíci v klimatizované místnosti. Celník byl šašek. Kancelář ve stodole. Na stolech letitý  bordel. Na stěnách připíchlé žažloutlé papíry. Úřední názvy hurikánů pro rok 2009, naplánováno 20 splněno 6. Dojemný byl inventurní seznam. Místo např. počítač DELL č.: xxx měl Hardisk č.:  , paměť 1ks č.:  , procesor č..:  ....   .  Hledal jsem, bude-li tam mít zainventurované koště, násada 1ks č.:  chlup 1. č.: ... .  chlup 2.   .... 

Odpoledne se jdeme koupat na ostrov SANDY. Byla tam uzavřená lagůnka přecpaná rybama. Vojta z toho ani nemohl mluvit.
Po cestě na Grenadu jsme se stavili na Ostrůvku RONDE pod Carriacou.
Na severu je divoká návětrná pláž cca 1 km veliká, písek, palmy, džungle, samota. Zakotvili jsme  na závětrné straně ostrova a pomocí dingi se vydali  na severní pláž. Před ní je reef, na kterém se balí vlny. Nutno objet a na pláž se nablížit východní stranou. Po druhé se mi to moc nepovedlo. Vlna nás zabalila, já jsme byl od motoru katapultován do vody. Chňapl jsem po lanu od přídě člunku a usměrňoval příď proti vlnám.  Přistáli jsme s člunem plným vody, ale bez převrácení a se stále běžícím motorem.  Divoká krása byla seřazena v pořadí : azurová modř moře, bílá pěna vln rozbíjejících se o pobřeží, bílý písek, kokosové palmy, neprostupná džungle. Nasbírali jsme kokosy, očumovali většího čtvernožce, kterého děti nazvali kokosožroutem.  

Večer vyrážíme do Grenady, kde v noci přistáváme ve staré maríně. Poté, co se mi povede perfektě nacpat katamarán do mezery, příjde místní službu konající blb a vyhodí nás, ať přijdem ráno, že je zavřeno. Marína plná lodí a tak to nechápu. Takové socialistické. Překotvíme do druhé maríny a jdeme spát. Ráno vyrážíme na výlet okolo Grenady taxikem. Řidič je dokonalý vzhledem i řidickými schopnostmi, auto nové, vyčištěné, provoz levostraný. Jen jsme vyrazili z mariny, všichni zařvali. Z protisměru  v zatáčce se na nás vyřítil náklaďák. Náš šofér se mu umně protisměrně vyhnul.  Za celou cestu jsem si nezvykl. Ale výlet to  byl pěkný .

Večer nakupujeme v místní sámošce. Partu na lodi jsme měli docela dobrou, ale rozdílné názory byly. Levý plovák upřednostňoval požitky jako snídaně o více chodech a dobré vínko. Takže když se dostali k nákupnímu košíku, byli hodně odbrždění. Pravý plovák chtěl poznávat.
Můj názor je, že požitky, které mohu mít v Čechách levněji a snáze, si dopřávám v Čechách. Nebo jedu na dovolenou do resortu.  A v cizině si klidně vstanu dříve, ať něco vidím. Dále ještě jeden obyvatel  z levého plováku  měl problémy s autoritou kapitána a dopředu to signalizoval. Tak jsem se uvolnil a neřešil, co kdy a kam. Demokratické diskuze na lodi mají humorný nádech. Po hodině diskuzí účastníci sami dojdou k jedinému původnímu možnému řešení a pak ho další půlhodinu opakují. Humorné je, že se to dá vyčíslit v pěnězích. (Celkové náklady dovolené / aktivní doba dovolené - mimo spánek ) : 2200 Kč /hod.
Ještě jeden rozdíl ve skupinách byl. Diskuze, které vedl levý plovák, byly o  problémech tohoto světa a hledalo se řešení. Srandy u toho moc nebylo. Pravý plovák nic neřešil, zato se furt řechtal.

Na Grenadě jsme  ještě dotankovali (18 Kč za litr) a krátkými přeplavbami jsme se vraceli zpět. A začala dovolená. Když se přiblížíte k přístavu, vynoří se frendi a pomohou s přistáním. Odměna 5 EC nás nebolela. Když zakotvíte, sjedou se lodi a nabízí např. ryby. Ryby nikde na světě nejsou levné. Dá se usmlouvat cena přiměřená. Je nutné mít místní měnu a v drobných. Drahé je, když si je necháme nějak upravit, uvařit. Na místní jsme se vždy vstřícně šklebili a když jsme nic nechtěli, tak jsme jim to s úsměvem naznačili. Nebyl problém.

UNION : Clifton
Kotvili jsme v "marině" na molu. Ostrov je vybaven letištěm, což je oplocená poněkud hrbatá asfaltová okreska v délce několika set metrů. Malá letadla tak asi  pro 10 lidí se v malé výšce  kousek od nás skryta jedním kopcem vyhoupla, dále následoval nízký hřeben kudy se rval pasát. Ledadýlka pod nárazy větru zmateně zamáchala křídly a kecla si někam mezi palmy. Večerní vesnice byla  bez veřejného osvětlení, ale s bary a hlasitým rege.  Zašli jsme na  exotickou večeři. Na stůl nám pomalým tempem nosila pochoutky taková  máma od čerta.  Pomalu zaplnila celý stůl  a když donosila, tak se postavila před stůl a zálibně se na něj dlouze podívala. Vojta to celé prospal s hlavou na stole. Ráno po odplutí jsme fotili  kýčovité pohledy na pláž ostrova PALM  .

Druhý den kotvíme v TOBAGO CAYS :
Několik ostrovů, námořní rezervace a kýčovité pohledy, kam se podíváš.  Karlův most v Grenadínách. Na BARADELu  byly želvy, které lze zblízka pozorovat, jak na dně požírají trávu. Palubní psychiatr nezklamal a drže se jejich krunýře se nechal vozit. (Pochopiteně přísně zakázáno).  Pod palmama byli leniví leguáni. Okolo ostrovů byl reef  a úžasné šnorchlování. Ryby velikosti kaprů, chobotnice a manty. Čistá voda a korály. Od místních jsme koupili langusty a dopřáli si kulinářský zážitek. Nic moc. Levý plovák byl nadšen, pravý plovák nostalgicky zavzpomínal na kachnu se zelím.

St VINCENT
Nejistý jsem se cítil ve večerním Kingstown. Méně udržované město přecpané místňáky. Hlasitá hudba. Každý druhý chlap kouřil trávu. Dredy. Svaly. Temné noční město bylo v neděli večer přecpané a kypící. A ty černošky! Přemýšlím, jak do angličtiny přeložit inzerát  "vyměníme čtyři bělošky za jednu černošku". Ve městě jsme hledali  creolskou restauraci, abychom nakonec potupně  skončili v KFC, nebo-li "proklatě pálivé kuře". V noci moře vlnilo, kolem půnoci se ozvala rána a byli  jsme bez oděrkové lišty. Tedy odplout.  Klidné kotviště jsme našli až v zátoce Valililabou. Zaskočilo nás zde  větší množství rakví opřených o fasádu. Že by v hospodě nebylo úplně bezpečno?  Ale ne. V zátoce se natáčeli Piráti z Karibiku a kulisy si místní opatrují.         

Ve Valililabou jsme strávili 2 příjemné dny. Akorát nás tady dost oškubali. Je potřeba vždy si vysvětlit, co přesně platíme a na jak dlouho. Přeplatili jsme frienda - šlo o loď a bezpečnost věcí a pak jsme zjistili, že to bylo ne na dva dny ale na jeden a pod. Průvodcování na výstup na sopku chtěl 200 US, pak 150, stáhl jsem ho na 130, ale dál to nešlo, protože kolega místo aby tlumočil, tak se ho jal chránit.
Cesta do nitra ostrova  st Vincent byla úžasná. Přátelé velkého, ale fakt velkého adrenalínu, ať si půjčí auto. Ti, co mají rádi jenom adrenalín, ať jedou taxikem. Malé dodávky jsou typované na 15 lidí!! Jezdí se vlevo! Silničky úzké, srázy šílené, svodidla žádná. Sklony silnic, jak na pasech v Alpách. Když nasněží, to musí být děs. Montrealské zahrady na st Vincentu jsou něco nevypověditelného. Na bývalé rozlehlé  plantáži v kaňonu anglický majitel vybudoval rostlinný ráj.

Poslední den je naplánován výstup deštným pralesem na sopku. 6 km vzdušnou čarou a 1000 m převýšení. Vrcholky hor v mlze. Horko, vlhko, že i z bubáka teklo. Na vrcholu vyjící vítr. Já v půlce výstupu otáčím. Titanové koleno drží skvěle, ale ten zbytek! Při návratu jsem šel sám a potkal jsem osamocené čenochy. Dredy a mačety. Jak já se přátelsky usmíval a zdravil první!! Říkám byznys? a ukazuju do hor. Jo jo odpovídá bubák, marihuana. 
A poslední večer jsme sesypali východokaribské dolary na stůl a udělali exurzi po koktejlech. Po tom modrým nám doneste oranžový a pak hned zelený. Ráno jsme tu poslední barvu převzali. 
V noci nám někdo pobíhal po palubě. Než jsme palubu zkontrolovali, tak byl na vedlejší lodi u Poláků a ti ho asi polapili a grilovali, podle řevu.

Zpátky  z st Vincentu na Martinik jsme se mydlili v oceánských vlnách. Šikmo ze předu, velikost max. 3m. Když ty nejstrmější se chystaly nadzvednout návětrný plovák, nebyl jsem z toho nějak zvlášť odvázaný. Zlatá jednotrupá plachetnice. Tam víte, na čem jste.
Po prvním dnu jsme v podstatě jezdili stále s refem na hlavní plachtě. Nad 16 uzlů větru - první. Nad 20 uzlů na druhý. Rychlost jsme korigovali genou na 8,5 - 9 uzlech. Katamarán je rychlý, prostorný. Za jízdy si uvnitř připadám jak na trati Pardubice - Kolín, když na českém svršku ruská lokomotiva  roztáhla vagóny na 110 km za hod.  

Zpátky na Martiniku jsme navštívili Viktorku zakotvenou v Le marin. Hochům uhnil přední stěžeň  a tím vypadli z plánu doplout do Antarktidy. Už i oměřovali telegrafní sloupy podél silnic. Loď úžasná, atmosféra na ní taktéž.  Ve tmě se to nezdálo, ale je veliká. Váží 60 tun. Řemeslné provedení na pohled velmi slušné. Podpalubí interiérem připomíná kůlnu horského hospodářství. Sociálka má pumpovací záchod, chemický záchod a plastovou rohovou vanu. Kolikrát denně  je možno se za plavby ve vaně vykoupat lze odvodit z velikosti nádrže na sladkou vodu. 1000 l a musela vystačit při 8 člené posádce na přeplavbu Atlantiku. Průměrná rychlost plavby 3 uzle.  To u nás v katamaránu jsme vycintali 700 l za 3 dny a to jsem byl za despotu.      
Marek vyprávěl, jak trpěl na hlídce za slabého větru. Loď stála uprostřed Atlantiku za bezvětří. Kolem se usadily nějaké kachny či co a k nesnesení příšerně kvákaly. Když po hodině loď uplula asi 200 m a kvákaní by mohlo přestat, ty potvory zaplácaly křídlama a za zádí naplno opět kvá kvá. Celou hlídku. Bohužel brokovnice  na lodi nebyly.

No a pak už jenom vrátit loď, navštívit palírnu rumu a letět  zpět do Paříže. Ráno na Orly je slunečno a 5°C.  Suchý chladný vzduch je velmi příjemný. 
No to je asi tak všechno.

Výlet stál za to. Myslím, že překlepat zimu na St Vincentu, by nebyl špatný nápad. Zpáteční letenka stojí 11. 000 Kč, no a zbytek je na šikovnosti každého. Bohužel doby, kdy za jeden hřebík měli námořníci pěknou chvilku s domorodkyní jsou nenávratně pryč. 

   Vít Bartek