Yachting Hracholusky

Každý rok po zimě se jako správní  námořní jachtaři snažíme dostat na moře.

Letos jsme se v březnu  plavili  po EGEJSKÉM MOŘI.

Z námořního hlediska  Egej nezklamala. Toto opravdu není región pro rodinou plavbu. Vyplutí z Athén jsme museli  posunout až se počasí umoudří, ale stejně jsme  následně jeden den  pluli v 8 Bf.
Nebudu popisovat obvyké zážitky z plavby "plachty nahoru, plachty dolů". Fotky máme pouze z návštěvy jednoho řeckého ostrova tak tedy :  NÁVŠTĚVA OSTROVA SANTORINY .

 Protože řekové mají dvě řečtiny  novověkou a starověkou, tak tento ostrov v řadě dokumentů a map nese druhý název THÍRA

Jako obvykle na našich plavbách jsme přistáli v noci v neznámém přístavu. Aspoň, že počasí bylo příznivé. Na základě rad místního dědka  jsme se přivázali bokem k nově vybudované navigaci přístavu SKALA .  Snažili jsme se  zavedený institut " místní dědek"  upevnit , ale dotyčný odmítl s námi vyřešit  přebytky v lodním baru.

Ostrov Santoriny před 5000 lety ze dvou třetin vylétl po výbuchu sopky do vzduchu. Následná tsunami zlikvidovala mykénskou civilizaci na Krétě. Zřejmě toto tehdejší fatální podcenění  potřeby vybudovat systém včasného varování před tsunami např. pomoci radiobójí, způsobilo,  že i po mnoha  tisíci letech je výraz kretén (obyvatel Kréty) chápán handlivě. 

Že jsou  zde podzemní síly stále aktivní, dokazuje vynoření několikakilometrového ostrova NEA KAMENI uprostřed kaverny před 50 lety  a nepříjemný incident řeckého cruise shipu, při kterém před 6 lety zahynuli 3 pasažeři po nárazu do nečekaně vyvřelé podmořské skály v přístavu SKALA.

Kotvíme pod strmým útesem a nad námi jsou jak vlaštovčí hnízda na skále přilepeny stavby v kykládském stylu. Dech beroucí pohled potvrzuje světový unikát, kterým se Santoriny pyšní. 

Ráno na otázku místního piráta (ze kterého se vyklubala osoba samostatně výdělečně činná)  "donky" ? (osly)  odpovídám ano tři a ukazuji na  Radima, Zbyňka a mě. Místní OSVČ si nás prohlédl odhadl váhu a přistavil  3 oslíky. Za provolávání  poplašných zpráv "ty vole já padám o pod."  jsme  na oslích hřbetech vyrazili  po klikatém schodišti nahoru. Ono to zas  taková prča není, protože v sedle máte zděnou zídku pod koleny a za ní je 100m  sráz do moře. 

Potom už pěšky si prohlížíme penzióny, obchůdky, křivolaké cestičky, kavárničky, vše provedené v bílém zdivu do oblouku. Nádhera, nádhera, kdo neviděl,  tak ať s tím něco dělá.    
Více o ostrově vypoví přiložené foto.

Pak jsme měli ještě zážitek s taxíkáři. Jeden při otázce co ekonomická krize, posmutněl a ztratil řeč. Vzchopil se až při placení kdy si řekl o 20 Eu. Do deprese se propad znovu, když jsme chtěli účtenku. Jako v mobilu - ať děláme co děláme - víc jak 7 Eu z taxametru nevytlouk.

Druhému se po pár minutách rozsvítila kontrolka mazání a svítila celých 40 km. Dobrý muž situaci nepodceňoval a u každé kapličky a božích muk se s rozmachem křižoval. Poněkud znepokojující způsob servizování vozu, ale zase je to levné. Možná by to mohl být  návod pro nejmenovanou firmu SANITAR, jak vyřešit  neochotu VZP platit .  

Vít Bartek